Společenství čistých srdcí

Jak jsem jela a dva měsíce byla v USA

Kategorie: Články

Někdy kolem letošních Vánoc ke mně přišel táta a jen tak se mě zeptal: „Chtěla bys jet v létě do USA?“ Já jsem na něj zůstala chvíli hledět a pak jsme jen řekla: „Tož jasně, že jo“ Tak jsme objednali letenku a domluvili s tetou, kdy přijedu. A to bylo před víc jak půl rokem a teď už je to týden, co jsem přijela zpět, tak bych vám o tom ráda něco řekla.

Čas od Vánoc do prázdnin mi utekl ještě rychleji než normálně a najednou bylo ráno 25. června a já jsem seděla s tátou a s kufrem ve vlaku do Prahy. A musím říct, že už tady se začaly dít malé zázraky. V celé ČR byly záplavy a ten náš vlak jel snad jediný ten den včas. A za pár chvil už jsem se na letišti rozloučila i s tátou a vykročila k letištním kontrolám a vstříc dalšímu velkému dobrodružství. Cesta proběhla bez problému. V Paříži, kde jsem přestupovala, zrovna ten den přistálo letadlo z Prahy na jiném terminálu a shodou okolností rovnou vedle toho, kde jsem měla já nastupovat do dalšího letadla do Bostonu. Tak jsem se vyhnula i chůzi přes celé letiště, ze které jsem měla strach už týden předem. Tak jsem dorazila až do Bostonu, kde na mě čekala teta. Velká část naší rodiny žije v USA a Kanadě. Znala jsem je z fotek, občas někteří přijeli do ČR, ale moc dobře jsem je neznala. Ale musím nyní říct, že od začátku do konce jsme se mezi nimi cítila velice dobře a moc mě těší, že je teď znám už celkem dobře. Naše rodina je obrovská, to by nebylo ještě nic až tak zvláštního, akorát že nás najdete v ČR, Německu, Anglii, Francii, Švýcarsku, USA, Kanadě, Číně a Japonsku. Jak se to tak stalo, to je povídání na dost dlouho



Ale myslím, že je to také pěkným důkazem toho, že i lidé z mnoha ras, náboženství a národů můžou nalézt společnou řeč a cestu, ale potřebují jednu důležitou vlastnost a tou je úcta a také touha nalézt kompromis v tom, co je na těch druhých jiného než na mě. Tak jsem během prázdnin postupně hlídala své bratrance a sestřenice, kteří byli čistě Američani, poloviční Číňani nebo taky poloviční Židé. A já do toho Češka. A se všema jsem se domluvila, našla stejné téma a můžu říct, že mi to pomohlo mnohé věci pochopit. A myslím, že mi to bude pomáhat už napořád. Až si příště budu chtít postěžovat, že máme dlouhé vyučování ve škole, tak si vzpomenu na sestřenky Bei Bei a Lei Lei, které žijí v Číně a na prázdniny jezdí k babičce do USA. Bei Bei jde teď do druhé třídy. Je jí sedm roků a je ve škole každý den od půl osmé do pěti odpoledne…pak přijde domů do desíti večer píše domácí úkoly pak jde spát. A o prázdninách píše každý den asi 1,5 hodiny domácí úkoly na prázdniny. Vzpomeňte si příště až budete chtít nadávat na školu na tyhle děti. Je jich 56 ve třídě a musí sedět s rukama na kolenech a prakticky se nesmí hýbat, jinak je vyhodí ze třídy a mají problém oni i jejich rodiče. Teď tu nepíšu něco, co jsem někde četla – toto všechno mi Bei Bei vyprávěla. Ona do školy chodí moc ráda a těší se tam.



Dva měsíce se nedají shrnout do jednoho článku, tohle je úvod, to co se mi nejvíce zarylo do hlavy. Další příběhy budou pokračovat…a všem se omlouvám za pravopis, trošku mi ta čeština teď dělá potíže. Překvapuje mě, že lidé kteří žijí celý život v cizině ještě umí svůj původní jazyk.

---

Sdílet

Autor: Anička Bekárková | Vydáno dne 26. 08. 2009 | 4746 přečtení
Počet komentářů: 15 | Přidat komentář |

---

Vyhledávání

Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře