Eucharistické dialogy
Kategorie: Duchovní život
Eucharistické dialogy, které na pokračování představíme čtenáři, jsou zápisem poselství, které obdržela rumunská řeholnice v padesátých letech 20. století..
Takové ctitele chce mít Otec (J 4, 23)
Díkůvzdání
Ježíš v Eucharistii:
Jsem dokonalou Eucharistií. Jsem vděčností a nekonečným díkůvzdáváním vzdávaným Otci za Jeho velkou slávu, za Jeho lásku, dobrotu a nekonečné milosrdenství pro duše a celé lidstvo.
Celý můj život na zemi byl díkůvzdáním. Já, Syn Boha, vtělil jsem se a sjednotil se sebou celý vesmír a celé lidstvo, abych vzdal Otci a Svaté Trojici vděčnost a díky, které veškeré stvoření má vzdávat Stvořiteli a Dobrodinci nekonečně štědrému.
V mém Evangeliu zaznívá hlas vděčnosti: „Děkuji Ti, Otče, …“ Učil jsem a učím lidi vděčnosti a vzdávání díků nadpřirozených Bohu. Stvoření musí být vděčná a děkovat Bohu za to, že existuje jako bytost a nekonečná dokonalost, za radost poznání viditelného Boha v mojí osobě vtěleného Syna Božího, za štěstí předurčení skrze Mne, Spasitele, k životu a věčnému štěstí v Bohu, v požehnané Trojici.
Kolik a jakých přichází odtud popudů k vděčnosti a díkůvzdání pro lidskou duši. Ale lidé jsou nevděční, bez citu. Zůstal jsem s vámi v Eucharistii, čili v díkůvzdání. Zůstal jsem zde, abych v Církvi a lidu pokračovat: „Vzdávám Ti díky Otče.“ Zůstal jsem na zemi až do okamžiku, kdy stvořím novou zemi a nové nebe – to znamená, kdy zemi proměním v nebe.
Jak velice je svět nevděčný a nečistý k Nebeskému Otci a ke Mně! On ztratil Ducha a cit vděčnosti a potřebu díkůvzdání za slávu a ohromnou lásku svého Stvořitele a Spasitele. On zapomněl a zapomíná na všechna dobrodiní získaná od Boha: na život, milosti, podporu, útěchy, radosti.
A především – zapomíná na největší dar udělený člověku na zemi, jakým je Eucharistie, a pohrdá jím. Já, Člověk a Bůh, a ve Mně celá Trojice, která je všechno věčné štěstí, tě prosím, abys byla duší vděčnou a děkující Bohu.
Vzdávej Mi díky za to, že jsem Slovem, věčnou Moudrostí Boha. Děkuj Mi za stvoření světa, za moje Vtělení a Spásu, za moji Matku, kterou jsem Vám dal za Matku. Děkuj za Církev, za svaté svátosti a za všechny milosti. Ale především Mi vzdávej díky za Svátost Lásky, za tajemství krvavé eucharistické oběti.
Děkuj za Dílo Adorace a za tvé poslání adorující duše. Sjednocuj se se Mnou ve Mši Svaté, ve Svatém Přijímání a ve svatostánku, ve vděčnosti a díkůvzdání, které skládám Otci ve jménu Církve a lidstva za Jeho velkou slávu a za dobrodiní prokázaná každému člověku a celému lidstvu.
Sjednoť se s Matkou, s Církví a skládej Mne Otci jako nejdokonalejší úkon díkůvzdání a vděčnosti.
Adorující duše:
Ježíši, moje božská Eucharistie, děkuji Ti za všechno, kým jsi, za všechno, co jsi učinil a co činíš jako Moudrost a Slovo Tvořící, jako Bůh, který se stal člověkem, jako Vykupitel: v lůně Otce, v celém světě, v Církvi a v lidstvu. Děkuji Ti za všechno, co jsi učinil v mojí duši a ve všech duších.
Děkuji Ti za dar Eucharistie a spolu s Tvojí Matkou, s Církví, skrze Tebe vzdávám díky Otci, obětuji Tě Trojici jako nejdokonalejší úkon díkůvzdání a vděčnosti.
Moje duše Ti zazpívá svoji vděčnost:
Vzdávám Ti díky, Ježíši, Pane,
za Tvoji věčnou slávu!
Přijmi zpěv Matky –
Královny nadpřirozené vděčnosti.
Vzdávám Ti díky za to, že Ty, Slovo,
jsi přijal tělo naší přirozenosti
a plníš všechny přísliby,
provázíš nás do Tvé tajemné země!
Děkuji Ti za Tvoji dobrou Matku,
že jsi zůstal s námi ve své Svátosti,
jejíž oběť nás přitahuje,
abychom vedli svatý život!
Skrze Tebe, Pane,
očekávám Věčného Otce,
Tvoje díkůvzdání zůstane věčné
v Nejsvětější Trojici.
Sdílet
Autor: Anička Balintová |
Vydáno dne 16. 12. 2016 | 1676 přečtení
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |