Důležitost úmyslu
Kategorie: Duchovní život
Když něco dělám, není důležité jen "jak?" ale také "proč?"- špatný úmysl může v Božích očích znehodnotit i zdánlivě velké dílo. Naopak, díky úmyslu se dá i něco obyčejného proměnit ve velký skutek před Bohem...
Každý kuchař ví, že jídlo, které vaří, bude dobré tehdy, když je správně ochutí. Pamatuji si na jednoho takového vesnického odborníka, kterého vždy zvali k přípravě důležitějších hostin a slavností. S ním byla záruka, že všechno, co se navaří, bude "prudce jedlé."
Podobně jako při vaření jídla, kde hodně záleží na dochucení, hraje rozhodující roli v našem jednání úmysl. Úmysl může pokazit to, o co se snažíme, anebo naopak: díky úmyslu se dá i něco obyčejného proměnit ve velký skutek před Bohem. Učitelé duchovního života vždy doporučovali, že je prospěšné často dobrý úmysl "vzbuzovat"- to znamená znovu se rozhodovat, že to, co dělám, chci dělat skutečně jako službu Bohu a jeho oslavu. Že to chci dělat z lásky k němu a k lidem kolem mě. Vzbudit (nebo obnovit) dobrý úmysl znamená: chci dělat věci opravdu z lásky (láska není jen nějaký pocit, ale rozhodnutí "chtít dobro toho, koho miluji"- takto zcela výstižně definoval lásku svatý Tomáš Akvinský). Teprve potom všechno to, co dělám, obstojí před Bohem, bude to skutečně sloužit k dobru druhých a přinese to i mě trvalou vnitřní radost- i když půjde o věci, které budou třeba hodně těžké. Bude to mít tu správnou chuť...
Bůh vidí do našeho srdce. A proto je naprosto zbytečné a zároveň nerozumné, abychom se soustředili jenom navenek a zapomněli na postoj svého srdce. S dětmi říkáme: "Boží oko všechno vidí, Boha nikdo neošidí." Tato moudrá větička by mohla napomoci, abychom svůj úmysl a postoj srdce vytvářeli správně. Mnohé věci se mohou zdát podle lidských měřítek velké a dobré. Je tomu tak i před Bohem? On totiž vidí, co lidé nevidí- jeho pohled není omezen jen na vnější velikost nějakého díla. Uč se to rozlišovat i ty. Nejde tolik o to, abys to posuzoval u druhých, ale aby ses naučil rozlišovat různé úmysly, které stojí za tvým vlastním jednáním. Potom poznáš, co má opravdovou hodnotu.
Velmi často může být dobré dílo pokaženo úmyslem, ve kterém je přimícháno něco nedobrého. S dětmi říkáme říkanku: "Soudek medu, kapka jedu, v tomhle s vámi nepojedu." Co je to tak kapka jedu v soudku medu dobrého díla? Může to být touha po chvále, může to být snaha někoho tímto zahanbit, dokázat mu jeho neschopnost....Někdy může být úmysl kažen maskovanou ziskuchtivostí a nebo vyhlídkou na jiný sobecký prospěch. K ryzímu úmyslu se teprve učíme dorůstat- a je otázkou, zda někdy naše úmysly budou tak ryzí, že už nebudou potřebovat žádné další "pročišťování". Je to úkol na celý náš pozemský život.
Když se zamyslíme nad svými úmysly, se zahanbením musíme přiznat, že ne všechny jsou vždycky ryzí a plné nezištné lásky. Tak jako kapka jedu znehodnotí sebelepší pokrm a činí z něj nejen něco nestravitelného, ale přímo nebezpečného, může i nesprávný úmysl zčásti nebo zcela znehodnocovat naše jednání. Je dobře, abychom se na úmysl opravdu zaměřili-stále lépe se orientovali v tom "proč to, to či ono děláme." Člověk někdy dokáže klamat sám sebe lépe než druhé...
Před každým dílem se tedy vyplatí na chvíli se zastavit a v kratičké modlitbě poprosit, abychom to, co budeme dělat, dělali k oslavě Boží. Z lásky k Pánu Bohu a lidem. To není fráze- vzpomeňte si, jak definoval lásku svatý Tomáš Akvinský.
Zvlášť se doporučuje vzbudit úmysl hned ráno. Není špatné dát si záležet na vzbuzení dobrého úmyslu hned před začátkem každého většího díla, jako například při vstupu do nového zaměstnání, na začátku nového školního roku, před započetím stavby nového domu a podobně.
Odborníci na duchovní život také připomínají, že na vzbuzení dobrého úmyslu nemáme zapomenout zvlášť ve dvou případech. Kdy nám takovéto zapomenutí může hrozit?
1. Když se pouštíme do něčeho nepříjemného- v té chvíli je totiž člověk náchylný spíš nadávat nebo se litovat. A právě pro tyto nepříjemné záležitosti se může stát dobrý úmysl proměňujícím "kořením", které to mínus změní v plus. Těžké a nepříjemné chvíle a činnosti se tak mohou stát ještě záslužnějšími pro věčnost, než ty, které nás baví a jsou pro nás snadné.
2. Na dobrý úmysl však nemáme zapomenout ani ve chvílích, kdy se všechno daří. Tam totiž nejvíc hrozí, že si úspěch přivlastníme sami a v blahobytu pozapomeneme na Dárce všeho.
Shrňme to: je nutné pamatovat na správný úmysl, protože právě ten ovlivňuje, zda se naše jednání bude líbit Pánu Bohu a zda bude záslužné pro věčnost...
Autor: P. Marek Dunda
zdroj: časopis Milujte se! č. 13/2010, článek naleznete zde.
Autor: Anička Balintová |
Vydáno dne 24. 09. 2023 | 249 přečtení
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |
Důležité kontakty:
P. Marek Dunda koordinátor SČS, marek@fatym.com
P. Vilém Štěpán, villelmus@seznam.cz, spoluzakladatel iniciativy SČS přijímá do SČS s přesahem za hranice ČR zvlášť Medžugorje.
Tisková mluvčí SČS Jana Julinková (roz. Brabcová)
zástupkyně tiskové mluvčí, na kterou je možné směřovat dotazy:
Anna Bekárková annabekarkova@gmail.com tel.: 736 522 818
Tento web běží na upraveném redakčním systému phpRS.