Společenství čistých srdcí

Devět rad pro nemoc a stáří

Kategorie: Zajímavé

Zajímavé zamyšlení a praktická doporučení od Roberta Svobody.

1. Žij pro přítomnou chvíli.
Nemá smysl toužit po "starých dobrých časech", protože je nám souzeno, abychom žili právě v této době, v těchto dnech. Nemá ani smysl chtít, abychom žili na jiném místě. Tak jako tak neunikneš své nynější situaci, jen ji znehodnocuješ. Žij okamžiku! Ber jej vážně. Přemýšlej o tom, jak se vypořádáš s dneškem. "Každý den má své útrapy," praví Kristus. Zítřek přijde bez tvého přičinění a nemusíš si už dnes nad ním lámat hlavu. Jedno po druhém! Nesnadno se zbavíme příliš mnoha starostí najednou - tím méně v nemoci. Vše má svůj čas. A tvým nynějším úkolem je, abys byl dobrý pacient.
To neznamená: snášej vše tupě, polykej ve jménu Božím všecky pilulky, neupozorňuj na sebe, když máš bolesti, a nevyrušuj v noci svým bezohledným chrápáním. Nikoli, jde o to, aby sis uvědomil, že už nejsi mlád, ale že jsi nemocen, že máš bolesti, že jsi v léčení. Chci se do toho vpravit a soustředit se na to. Musím se s tím vypořádat, leccos snášet, mít trpělivost se sebou a s ostatními. Nejsem to já, kdo je tu odborníkem, je to lékař a sestra, kteří rozhodují. Musím si leccos dát říci. Nejde o citlivost nebo o to, kdo má pravdu, ale o to, abych se uzdravil. I já k tomu musím přispívat. Nechci selhat. Mám k tomu tu nejlepší vůli. Chci se přičinit, jak nejlépe mohu.







2. Využij co nejlépe času!
Člověk nemá vlastně ani v nemocnici nebo v ústavě příliš mnoho volného času. Již ráno přichází sestra s teploměrem a s různými léky, pak je lékařská vizita, různé léčebné procedury, odpoledne přicházejí návštěvy a než si to uvědomíš, je už zase večer. Je proto třeba udělat si časový rozvrh; jinak ti den uteče a lituješ promarněného času. Udělej si program! Vyplň hodiny, které máš volné; urči si dobu pro čtení novin a knih - ženy pro ruční práce - případně pro toulku po zahradě, můžeš-li, jdi do kaple a k večeru můžeš chvíli pro sebe filosofovat. Nebudeme mrzutí nebo nešťastní, když se nám náš program někdy poruší, vynasnažme se však, abychom jej dodrželi.







3. Udělej si pořádek!
Po nemoci se máš zase vrátit ke svému obvyklému životu. A nebylo by to pěkné, kdyby to v leckterém směru byl život nový? Promysli si jednou dobře svůj dosavadní život. Nyní máš - doufejme, že jen krátkou - přestávku, a po ní by bylo snažší než kdykoliv jindy v tom nebo onom smyslu začít znovu. Leccos vlečeme v životě s sebou a čekáme léta na příležitost, abychom se toho zbavili a překonali to - nyní je k tomu příležitost! Udělej pořádek, kde je toho třeba! V povolání, v rodině, ve společnosti; také sám v sobě, ve svědomí, ve svých citech, nelibostech a náladách. Též se svým Bohem - tu je toho času nejvíce zapotřebí a snad je to také nejtěžší věc; Jeho milost ti však pomůže a církev ti to usnadní svátostmi.







4. Nezanedbávej duševní stránku!
Je jisté, že člověk sestává z těla a duše. Právě moderní medicína ví o duševní stránce člověka a cení si její pomoci při léčení. Okamžitě je znát velký rozdíl mezi pacientem, který vnitřeně spolupracuje a je duševně probuzený a živý, a mezi takovým člověkem, který vede tupý, plochý život. "Je to duch, který oživuje" praví Písmo. U člověka je to duše; je nesmrtelná a svobodná. Byla bezprostředně stvořena bohem, není sériovým produktem vývoje v živočišné říši. Je to ona, která nám zprostředkuje vyšší život. Ona dává osobnosti důstojnost, čest, hloubku, trvalost. Funkce duše a ducha nesmí být - zejména v nemoci - podceňována. Ber ji nyní vážně, naslouchej svému nitru, dbej vnitřních zákonitostí. Soustřeďuj se a rozjímej, zaměř se k náboženským pramenům.







5. Vystihni vlastní úkol!
Nemoc není žádná vina; málokdy je trestem za to, že jsme hazardovali se svým zdravím. Nemoc a stáří nemusí být ani vždy neštěstím. Rozhodně patří - dříve či později, více nebo méně často - k životu, tak jako na konci smrt. Nemají proto žádný jiný smysl než život sám, totiž smysl osvědčení, vyzkoušení a rozhodnutí. Člověk má prokázat, co v něm je a co dokáže. Právě zde se většinou ukáže, co v něm vězí; jeden se stává ještě méně dobrým, stává se nedůtklivějším a sobečtějším, než byl dříve, druhý se stává zralejším, hlubším a laskavějším. Ten se naučí zbožněji se modlit, onen kleje a mluví nesmysly. Máš se nyní osvědčit, ukázat, co se z tebe za celá ta léta stalo; kdo jsi a kam vede tvá vnitřní cesta; co jednou na konci tvých let spadne jako plod do lůna věčnosti. Každý lidský život je osvědčení!







6. Používej pomůcek!
Pomůcek pro tělo a jeho uzdravení; ber vážně diagnózu a terapii, dodržuj lékařské pokyny, užívej předepsané léky, vystříhej se toho, co to škodí, buď ukázněný a napomáhej podle svých sil svému uzdravení! Měj také užitek z toho, co má prospívat tvému duchu; chce-li ti někdo udělat radost, přinese-li ti maličkost, prokáže-li ti službu, řekne-li ti správné slovo - buď za to vděčný! Raduj se z přinesených květin, z pěkného obrazu na stěně, ze slunce za oknem. Poslechni si také rád pěkný pořad z rozhlasu, nikoli nevybíravě páté přes deváté, nýbrž se vkusem a radostí to, co se ti líbí a co tě povzbuzuje. Dobrým lékem proti dlouhé chvíli je stále ještě dobrá četba; čti rád, výběrově, přiměřeně dlouze, náročně a budeš z toho mít užitek. Nemař čas hloupostmi. Nic se nemá zabíjet - ani čas ne - ten krátký čas vlastního života!







7. Překroč most k druhým lidem!
Většinou obklopuje pacienta hodně lidí; lékaři a sestry, různí zaměstnanci, ostatní pacienti, návštěvy příbuzných a známých. Jistěže může být nemocný, ležící doma ve svém pokoji, velmi opuštěný. Většinou však máš v nemoci co dělat s mnoha lidmi, takže bys někdy raději nikoho neviděl. Chtěl bys mít klid a být sám. Uzavíráš se do sebe a odlučuješ se od okolního světa. Nebo nastane opak: přeješ si, aby se vše kolem tebe točilo, vyžaduješ soucit a porozumění. Ale neobklopuj se zdí, nespaluj mosty, vedoucí k bližnímu, vždyť se máš brzy vrátit zpět do obvyklého života! Měj pochopení pro jiné a pro jejich starosti. "Jakou měrou měříte, takovou bude měřeno i vám!"







8. Netrýzni sám sebe!
Máš nyní mnoho času. Začínáš snadno hloubat. Vzpomínáš si na dávné věci, které tě znovu mrzí. To neb ono vzbuzuje tvou nespokojenost. Může docházet k roztrpčení, k hněvu, k obžalobám, člověk se souží a trápí a nakonec onemocní i na duši. Od takových stavů se musíš oprostit! Nemudrovat, nezveličovat násilně, nedotýkat se sotva zjizvených ran! Prominout a zapomenout vše, co bylo! Udělej pod minulost silnou čáru. Začni s novou odvahou a novou horlivostí, když ti byl znovu darován život. Udělej si dobré předsevzetí. Tvé okolí má na tobě hned vidět, že ti doba nemoci prospěla - na těle a na duši, pro nový život.







9. Měj důvěru.
V každém případě! Tak či onak - i kdybys už neměl vstát; i kdyby se tvá nemoc a tvůj stav nedaly zcela vyléčit, měj důvěru! Ani v nemoci a utrpení neztrácí tvůj život smysl; někdy poznáš teprve, když je ti zle, jeho pravou cenu a smysl, který jej řídil. Vyšší ruka tě drží; vše přiděluje, zachycuje vše konečné a ukrývá je v nádheře věčnosti. Existuje druhý život, pravé naplnění, věčná spravedlnost, poslední domov a útulek, kde vše dojde k svému cíli. Do té doby jsme na cestě, putující a bojovníci, zápasící a trpící. Ale vše se nachází ve světle víry, v síle důvěry.

---

Sdílet

Autor: Míša Klímová | Vydáno dne 24. 03. 2011 | 5376 přečtení
Počet komentářů: 1 | Přidat komentář | | Zdroj: Cyrilometodějský kalendář 1970

---

Vyhledávání

Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře