A tak klepu na nebeskou bránu
Kategorie: Pro inspiraci
Nabízíme další kapitolu z knihy A tak klopem na nebeskú bránu, kterou napsal Jozef Luscoň...
Bůh nám daroval prostředek, pomocí kterého můžeme přátelství a smlouvu s Ním obnovit. Tento dar nazýváme svátost smíření. Dává nám příležitost smířit se s Ním a dát vše do pořádku. (Porov. KKC 1420-1449)
Svátost smíření ustanovil Pán Ježíš po svém zmrtvýchvstání. Je to Jeho velikonoční "dárek" pro nás. (Porov. Jan 20,21-23)
Abychom se dobře vyzpovídali, je potřeba zvládnout:
1. Zpytování svědomí
2. Vyznání hříchů
3. Lítost
4. Pokání
5. Předsevzetí
Slovo "zpytování" je jasné, ale přece...Jde o to: co, kdy, jak, proč a s kým? A co bylo potom? Co z toho, co jsem udělal, bylo dobré a co bylo špatné. A co se víckrát už nesmí stát? V úvodu zpytování svědomí prosím Ducha Svatého o pomoc, abych pravdivě poznal stav své duše- co bylo v rozporu s Boží vůlí.
Potom si pomohu vhodným zpovědním zrcadlem. Mám být přiměřené mému věku. Zpytování svědomí mohu udělat podle Božích a církevní přikázání, podle hlavních hříchů, vztahů, ctností...Ve svém svědomí hodnotím svůj život. (Porov. KKC 1454). Zjištěné hříchy si zapamatuji a případně napíšu na papír.
Pro mnoho lidí je vyznání hříchů velmi těžké. Raději se chválíme nebo na sebe žalujeme. Zdá se, jako kdyby ďábel při páchání hříchů odebral lidem pocit hanby. Při vyznání hříchů ji vrací ba přímo zesilňuje. Ďábel na nás chystá past. Nedejme se!
Ve svátosti smíření je potřeba vyznat všechny těžké hříchy a také to kolikrát se staly. Jestliže nevím přibližný počet, tak alespoň přibližně za jaké časové období a uvést i okolnosti, které s hříchem souvisí.
Hříchy vyznávám nahlas a srozumitelně. Nemrmlu si je jen tak pro sebe, aby mi kněz raději nerozuměl. Mluvím beze strachu, nestydím se! A kdyby přece jen měl obavu všechno vyznat, půjdu za knězem, který mě nezná.
Vědomé zamlčení těžkého hříchu, jeho počtu nebo vážných okolností je svatokrádež- "ukradl jsem něco, co je svaté." Sebral jsem něco, na co jsem neměl právo! Taková svátost smíření je svatokrádežná a rozhřešení je neplatné.
Náprava je možná: vykonat si dobrou- generální svátost smíření ze všech těžkých hříchů od poslední platné zpovědi. Samozřejmě musím tu vyznat i zamlčený hřích, případně i příčinu, proč jsem se zpovídal neplatně. (Porov. KKC 1455-1458)
Nejlépe to objasní tato slova: "odhoď zátěž a můžeš létat." Platí i toto: "Všichni jsme hříšníci, ale jedni hříchy litují a někteří ne. Ti, co dělají pokání, mají naději, že budou žít věčně. O osudu té první skupiny nic nevím. O kvalitě lítostí rozhoduje láska.
Přirozená lítost
Jejím typickým příkladem je situace, kdy člověk v obchodě něco ukradne a chytí ho. Pachatel si řekne: "Lituji toho, co jsem udělal, protože tetka prodavačka to roznese po okolí a budu mít ostudu po celé vesnici...Taková lítost směřuje do "přirozené roviny" našeho života a vůči Bohu nic neřeší.
Nadpřirozená nedokonalá lítost
Kdyby si pachatel pomyslel: je to špatné, za tento skutek mě čeká trest. Bože, odpusť mi, bojím se zatracení..." I když už to je trochu jiné, jedná se o nadpřirozenou lítost (protože směřuje k Bohu do "nadpřirozena".) Je však nedokonalá, protože pramení z obavy a strachu ze zatracení. Ve svátosti smíření postačí. (Porov. KKC 1453)
Nadpřirozená dokonalá lítost
Je bolest duše, pláč člověka nad spáchaným hříchem. Vyvěrá z lásky k Bohu, odsuzuje hřích a obsahuje předsevzetí, že se to už víckrát nestane.
Jestliže takto lituji hříchy a přidám k tomu předsevzetí, že je vyznám ve svátosti smíření hned jak to bude možné, i těžké hříchy mi Bůh odpustí hned. Ke svatému přijímání ale mohu jít až po svátosti smíření. (Porov. KKC 1451)
Bez upřímné lítosti kněz nemůže dát rozhřešení. Kdybych litoval hříchů jen "naoko", dopouštím se svatokrádeže. Náprava je možná tak, jak už bylo zmíněno. (Porov. KKC 1452)
Přijetí úkonu kajícnosti je znakem toho, že se to s pokáním a polepšením myslí upřímně. Rozhřešení odstraňuje hřích, ale neodstraňuje všechny následky, které každý hřích přináší. Hříšník musí udělat ještě něco, aby odčinil svoje hříchy. Musí se přiměřeným způsobem "zadostiučinit" za svoje hříchy. Toto se jmenuje pokání. (Porov. KKC 1459
Pán Ježíš nám ukázal, jací máme být. Kam až sahají naše perspektivy. Při zpytování svědomí zkoumám, co mám dělat, abych se připodobnil Ježíši.
Ze zjištěných skutečností má vzniknout předsevzetí. Potom přijde na řadu slovo a čin. Předsevzetí je "pokračováním" zpovědi v běžném životě. Má být konkrétní, zaměřené proti nejtěžším hříchů, případně proti osobnímu sklonu, kterým nejčastěji hřeším. (KKC 1460)
Pár rad...
1. Je dobré mít stálého zpovědníka.
2. Když člověk spáchá těžký hřích, měl by ke svátosti smíření přistoupit hned.
3. K svátosti smíření je vhodně přistupovat asi jednou za měsíc, lepší je však jednou za 14 dní.
4. Pokud má člověk opravdovou lítost, není těžkého hříchu, který by Bůh neodpustil." (Porov. KKC 1461-1498)
Autor: Anička Balintová |
Vydáno dne 18. 02. 2019 | 1401 přečtení
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |
Důležité kontakty:
P. Marek Dunda koordinátor SČS, marek@fatym.com
P. Vilém Štěpán, villelmus@seznam.cz, spoluzakladatel iniciativy SČS přijímá do SČS s přesahem za hranice ČR zvlášť Medžugorje.
Tisková mluvčí SČS Jana Julinková (roz. Brabcová)
zástupkyně tiskové mluvčí, na kterou je možné směřovat dotazy:
Anna Bekárková annabekarkova@gmail.com tel.: 736 522 818
Tento web běží na upraveném redakčním systému phpRS.