Společenství čistých srdcí

Nedělní slovo

Kategorie: Pro inspiraci

květina, zdroj: www.pixabay.com, CC0 Public Domain V rámci naší rubriky Nedělní slovo, přestavíme postupně další brožurku, tentokrát s názvem Láska pod lupou...





11. LÁSKA POD LUPOU – II

Je volná láska opravdu láskou?

Známý organizátor studentských bouří v západních zemích, Rudi Dutschke, hlásal neúnavně, že teď je na studentech, aby vzali do rukou prapor revolučního protestu. Říkal, že dříve to byli dělníci, kteří revoltovali proti sociálnímu útlaku, ti však už dosáhli, co chtěli, a o víc se nestarají. Zbývá proto na studentech, aby bořili zastaralé systémy a zřízení, nejen ve sféře politické a sociální, ale v osvobození člověka od zastaralé morálky, za dosažení sexuální volnosti, práva na volnou lásku, totální revoluci proti poutům manželství a všem zastaralým institucím.

V jiné proklamaci práva na lásku se žádá: "Žádáme svobodu pro ty, kteří se mají rádi. Chceme právo na vše, co působí potěšení. Mezi dvěma mladými je hlavní věc láska. Manželství je zbytečná formalita." Zní to vábivě, pokrokově, odvážně. Jistě jste taková hesla v různých podobách též slyšeli: ať se mládí vydovádí. Pojmy jako mravní čistota, panenství, jsou horlivě zesměšňovány ve filmech, v literatuře, v písničkách a kabaretech. K písničkářům se občas přidávají i politikové a reformátoři, jako například Bertrand Russell v knize "Manželství a morálka", a pějí stejnou píseň: odmítají jakékoliv morální předpisy v oblasti sexu; vyhlašují Přirozenost s velkým P, to jest pohlavní pud a právo na ukojení, jak si to žádá. Mladý člověk stojí ve víru těchto názorů a má se rozhodovat: Mají pravdu tato hesla? Nebo platí ještě mravní řád, jak v něm byl vychováván, jak jej uznávají rodiče? Co je dobré, co je špatné? Především si připomeňme, že tyto názory nejsou v podstatě nic nového. Vždy v dějinách lidstva byli takoví, kteří opěvovali a chválili volnou lásku bez jakékoliv mravní odpovědnosti.

Především si připomeňme, že tyto názory nejsou v podstatě nic nového. Vždy v dějinách lidstva byli takoví, kteří opěvovali a chválili volnou lásku bez jakékoliv mravní odpovědnosti. Studenti znají z hodin latiny literární produkt římského císařství, Ovidiovu knihu "Ars amatoria", Umění milovat. Dodnes se tiskne renesanční "Dekameron." Rousseau a Voltaire pokračovali v boření mravních "pout" a buržoazní osvícenství vneslo jejich myšlenky do měšťanských kruhů. Přes 19. století narostl tento myšlenkový směr počátkem našeho století do mohutného proudu liberalistického materialismu, který začal ovlivňovat masy lidí. Svoboda, rovnost – nejen v politickém smyslu, i v pohlavním životě. Německý psycholog Alex Comfort prohlašuje: "Jednoho dne snad dojdeme k přesvědčení, že čistota je stejně tak málo ctnost jako podvýživa." Říká "snad" – zřejmě si není sám tím, co hlásá, zcela jist – ale hlásá to přesto. A zdůvodňuje takto: "Člověk je od přírody dobrý a svobodný, má nezadatelné právo na štěstí. Protože pohlavní láska může člověka vrcholně oblažit, nemá nikdo právo ji omezovat. Láska nezná žádné normy, je spontánní."

Možná si říkáte, proč tu o takových věcech mluvit, je jasné, že to nejsou správné názory: to je přece sobectví a ne láska. Jenže takové názory vy, mladí, denně slyšíte, čtete. Kdybychom o nich zde pomlčeli, mohl by vzniknout dojem, že je neznáme, že stále jen žijeme a myslíme ve starých představách, že jsme nemoderní. Známe tyto názory, slyšíme je; nelze je neslyšet. Jejich proroci jsou hlasití a hluční. A obléknou-li se přitom do řízy přesné, exaktní vědy, jako je matematika, pak přece hlásají vědecký názor na život a staří moralisté jsou nevědečtí. Mám tu na mysli na příklad tzv. Kinsey – Report, sociologický výzkum sexuality. Provedli jej tři profesoři university v Indianě v USA. Průzkum se týkal 12 000 lidí, každý odpovídal na dvaadvacetistránkový dotazník, kde bylo 75 otázek. Devět let trvalo zpracování této akce, a když roku 1948 zveřejnili výsledky v knize o víc jak tisíce stranách, stala se naráz bestsellerem.

Číselné výsledky dotazníku jsou velmi závažné a zajímavé i z hlediska morálky, jenže autoři šli sami dál a pokoušeli se je zhodnotit do všeobecně platných závěrů a vytvořit tak novou morálku na vědecké bázi. Výsledek jim vyšel takový: žádná morálka vlastně neexistuje. To, co dělá většina mužů a žen, je norma, je normální a tedy i mravné. Co dělá menšina – stanovili číslo: méně než 37 % – je nemravné. Jestliže víc než 50 % mužů a žen nežije zdrženlivě před sňatkem, je to tak normální, jestliže víc než 50 % manželů nezachovává manželskou věrnost, je manželství nemravná instituce a polygamie je normální a mravná. Kinsey vyhlásil novou vědeckou morálku: morálku čísel. Četli to nadšeně mnozí – jak skvělé ospravedlnění všeho, co vyváděli a co se dosud nazývalo lumpárnou a nezřízeným životem!

Široký ohlas byl hlavně v anglosaském protestantském prostředí – čísla nelžou. V katolickém prostředí zůstali střízliví: že se mravní normy přestupují, to víme dávno i bez složitých statistik. Katolická církev má své zpovědnice. A koncil tridentský vyhlásil jasně článek víry, že žádný člověk není před Bohem bez viny. Víme také, že se odedávna hodně krade. V poslední době spíš více než méně. A přece sebepokrokovější stát nevyhlásí reformu zákonů na základě statistiky: "jelikož víc než 50 % občanů krade nebo kradlo, jsou zloději řádní občané a zavřen bude ten, komu se prokáže, že je poctivec." Dobro je dobro a zlo je zlo, nezávisle na tom, co dělá víc lidí. Není omluvou pro špatné jednání poukaz na to, že to tak dělají mnozí. Desatero Božích přikázání platí bez ohledu na to, zda je zachovává menšina nebo většina lidí. I kdyby měl Russell pravdu, když tvrdí, že většina mužů a žen má sklon ke střídání partnerů v lásce, pak zůstává dál v platnosti, že jedná nemravně ten, kdo opustí svou ženu a děti, když se mu nahodí příležitost k vystřídání partnera.

Zapomíná se tu totiž:
– Že k pravému štěstí z lásky patří také jistota a bezpečný pocit věrnosti.
– Že láska nepřestává u obou partnerů současně a ten, kdo opouští v honu za svým štěstím, zanechává zpravidla zlomené srdce a druhému způsobí trápení.
– Že výsledkem takového egoismu je bezmezné utrpení druhých.
– Že žádná statistika nemůže povýšit na mravnou a dobrou zásadu volné lásky, jakoby odporovat pudům a sexuálním vášním bylo nepřirozené, tedy i nemravné.
– Že výsledkem takové morálky by byla společenská džungle. A je-li tu s námi někdo, komu jsou pojmy "mravnost" a "hříšnost" lhostejné, kdo není věřící člověk, kdo se odvolává jen na přírodu a přirozenost a na to, co je zdravé a příjemné, tomu bych řekl:

Přirozeným důsledkem tohoto styku je dítě a to potřebuje k svému dalšímu vývoji rodinu, kterou ještě nemáš, ještě nechceš nebo nemůžeš založit. Říkáš, že umíš zabránit početí dítěte? Nucené předčasné sňatky svědčí, že máš jen pravděpodobnost – ne jistotu. Říkáš, že Antigest, Baby-Pillen jsou bezpečné, neškodné? U čtyřicetiletých žen snad, těm už nějaký ten náznak husarského knírku ani tak nebude vadit, ale máš jistotu, že tyto protiženské hormony nic nenatropí v těle osmnáctileté dívky, která ještě není ani zcela tělesně v ženu vyvinutá? Máš jistotu, že tím neohrožuješ celé její ženství, zdraví? Máš jistotu, že v případě nechtěného těhotenství neztratí dívka a ty s ní nervy a hlavu a nerozhodnete se pro potrat: zabití dítěte a ohrožení zdraví a plodnosti tvé dívky? A necháte-li si dítě, pak to zkomplikuje život jak vám dvěma, tak uvalíte nečekanou zátěž na rodiče.

Jen si přehlédni ten růženec nezdravých, negativních důsledků tvého tzv. práva na volnou lásku. I kdybys byl nevěřící, vidíš: Co plodí zábavu jednomu a trápení jiným, je zlo. My křesťané tomu říkáme hřích a víme, že zlo, hřích, není cesta ke štěstí ani k přirozené radosti. Věřte, mladí přátelé, není to zkostnatělá zaostalost ani staromládenecká nebo staropanenská nepřejícnost, když křesťanská morálka odmítá volnou lásku, tj. vztahy k druhému bez převzetí odpovědnosti za něj. Neodpírá člověku právo na štěstí, ale chce štěstí pro oba partnery, pro všechny, ne jen pro jednoho, a to je možné jen při respektování mravního řádu, mravních zásad, které chrání společnost před sobeckou poživačností jednotlivce. A zda je v lidských silách umět čekat, ovládnout se? Je. A darem víry věřícího je, že to usnadňuje, že tuto sílu nabízí. Pojďme tedy společně ke Kristu a prosme jej: – o dar, milost rozeznávání dobrého a zlého; – a o dar, milost síly k vytrvání v tom, co je správné.

vztah, zdroj: www.pixabay.com, CC0 Public Domain













Sdílet

[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5

Autor: Anička Balintová | Vydáno dne 20. 08. 2017 | 1715 přečtení
Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek


Důležité kontakty:
P. Marek Dunda koordinátor SČS, marek@fatym.com
P. Vilém Štěpán, villelmus@seznam.cz, spoluzakladatel iniciativy SČS přijímá do SČS s přesahem za hranice ČR zvlášť Medžugorje.
Tisková mluvčí SČS Jana Julinková (roz. Brabcová)
zástupkyně tiskové mluvčí, na kterou je možné směřovat dotazy:
Anna Bekárková annabekarkova@gmail.com tel.: 736 522 818

phpRS PHP MySQL Apache
Tento web běží na upraveném redakčním systému phpRS.

Vyhledávání
Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře