Společenství čistých srdcí

Příběh jednoho žebráka

Kategorie: Články

Příběh žebráka Pavla od svatého Jakuba.

Většinu času trávil Pavel venku. Jeho zvláště oblíbeným kostelem byl kostel sv. Jakuba. U vchodových dveří žebral a prosil o almužnu. Jeho věrným společníkem byla láhev vína. Trpěl na cirhózu jater a jiné choroby a barva jeho tváře neprozrazovala nic dobrého. Lidé z této čtvrti čekali už jen na to, že tu jednoho dne nebude. Nikdo z nich se o něho nijak nezajímal. Ve farnosti ale byla jedna dobrá duše, paní N. Velmi ji trápilo, když ho viděla vždy tak samotného, a proto s ním častěji promluvila. Všimla si, že Pavel ráno opouští svoje místo u vchodových dveří a jde do kostela. Tam si sedl do lavice v první řadě, přesně před svatostánek. Jen tak… zdálo se, že nic nedělá. Jednoho dne se ho paní N. zeptala: „Všimla jsem si, že často chodíš do kostela. Co tam děláš, když tam sedíš celou hodinu bez toho, že bys něco dělal? Nemáš ani růženec ani modlitební knížku a někdy si dokonce i trochu zdřímneš. Co v tu dobu děláš? Modlíš se?“ „Jak bych se mohl modlit! Od té doby, co jsem byl malý a chodil na náboženství, uplynulo hodně času, všechny modlitby jsem už zapomněl. Už žádnou neznám. Co tu dělám? Je to úplně jednoduché: jdu ke svatostánku, tam, kde přebývá Ježíš ve svém domečku úplně sám a povím mu: „Ježíši, to jsem já, Pavel. Přišel jsem Tě navštívit“, potom ještě chvíli zůstanu, aby tam byl aspoň někdo.“



Paní N. ze sebe nevydala ani hlásku. Už nikdy nezapomene na to, co slyšela. Dny ubíhají, jeden jako druhý. Ale přišlo, co muselo přijít: jednoho dne Pavel zmizel z kostela. Byl snad nemocný? Anebo zemřel? Informovala se a zjistila, že je v nemocnici. Jde ho navštívit. Chudáku Pavlovi je velmi zle, je napojen na spoustu hadiček a jeho tvář už má promodralou barvu tak, jak je to typické pro umírající. Lékařská prognóza nemohla být horší. Následující den přijde paní N. opět a je už připravená na smutnou zprávu. Ale ne… Pavel sedí na své posteli úplně vzpřímen, je čerstvě oholen, má živý pohled, vypadá úplně proměněný. Z jeho zářivé tváře vychází pohled nepopsatelného štěstí. Paní N. si protírá oči… Ale ano, je to přece on! „Pavle, to je neuvěřitelné, vždyť ty jsi vstal z mrtvých! To už nejsi ty, co se to s tebou stalo?“
„No, bylo to dnes ráno, bylo mi velmi zle, potom jsem naráz uviděl někoho tady, na konci mojí postele. Byl to krásný muž, nepopsatelně krásný… To si ani nedovedeš představit! Usmál se na mne a povídal: „Pavle! To jsem já, Ježíš! Přišel jsem tě navštívit…“

---

Sdílet

Autor: Magdaléna Jírová | Vydáno dne 29. 02. 2012 | 4465 přečtení
Počet komentářů: 0 | Přidat komentář |

---

Vyhledávání

Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře