Společenství čistých srdcí

Jeroným Savonarola (4)

Kategorie: Duchovní život

Závěrečná část životopisu.

Vyvstává tu mnoho otázek, na něž zatím není odpověď.
Proč byl Savonarola odsouzen?
Zkreslili celý proces a odsoudili ho jako kacíře.
Přitom však se neodvážili nezavolat mu zpovědníka a odepřít mu svaté přijímání. S hostií v ruce vyznával svou víru.
Ve vigilii své smrti psal s vymknutou rukou výklad k žalmu Miserere a k slovům "In Te, Domine, speravi". Na prosbu svého žalářníka napsal i nějaké italské pojednání.
Nic nemluví více v jeho prospěch než toto. Jiný by snad psal vzrušené obhajoby, v kterých by útočil na papeže a na nespravedlivé soudce. Bratr Jeroným nechává mluvit svou víru, naději a lásku.
Na smrt šel s odvahou mučedníků. I bratři Silvestr a Dominik, s ním odsouzeni a popraveni, byli stateční. Projevovali svou lásku k řádu a doporučovali řeholní observanci.







Bratr Jeroným zaslzel jen tehdy, když mu před popravou svlékali hábit. Prohlásil, že ho uchoval nedotčený. Pak byl on i jeho dva spolubratři "zbavováni kněžství".
Přítomný biskup ho vzal za ruku se slovy: "Odděluji tě od Církve vítězné." Savonarola mu pevně odpověděl: "Od bojující, ne od vítězné. Od té mě odloučit nemůžeš." Políbil pak kříž. Všichni tři byli uškrceni a pak spáleni. Popel byl naházen do řeky Arno. Stalo se to 23. května 1498 o vigilii Nanebevstoupení Páně. Savonarolovi bylo teprve pětačtyřicet let.
Po jeho smrti se v některých klášterech modlili hodinky ne za něho, ale k jeho cti. A stále ještě jedni ho považují za odbojníka, druzí za mučedníka, a žádají jeho blahořečení. Svatý Ignác prý zakazoval svým řeholníkům číst spisy tohoto "neposlušného mnicha". Svatý Filip Neri a svatá Kateřina Riccijská ho uctívali jako světce. Úcta k bratru Jeronýmu Savonarolovi byla uváděna jako překážka ke svatořečení svaté Kateřiny Riccijské, avšak tato námitka byla jednou provždy zamítnuta.







V Prato si daly sestry na fresce namalovat bratra Jeronýma, jak uzdravuje jistou těžce nemocnou řeholnici. Byl dán rozkaz, aby tato freska byla přemalována. Místo Savonaroly je tam nyní Panna Maria. Práce se však nezdařila, na fresce jsou stále ještě patrné Savonarolovy rysy.
Podle některých autorů světec musí mít především hlubokou pokoru, která by mu dala sílu, vždy se podrobit autoritě, ustanovené od Boha, a ta prý Savonarolovi chyběla. Avšak mohou to dokázat? Nemluví proti tomu právě úcta světců z Florencie, kteří měli nejvíce možností poznat pravdivost ctností jeho života?
Zbývá ještě řící něco o Savonarolově díle a o jeho žácích. Ačkoli bratr Jeroným žil jen krátce, zanechal po sobě mnoho spisů latinských i italských. Ještě dnes jsou stále znovu vydávány. Hlavní z nich jsou knihy o prostotě křesťanského života, o vítězství kříže, o modlitbě Páně, dále výklady žalmů a jiných knih Písma svatého a různá kázání.
Savonarola vychoval mnoho horlivých řeholníků a řeholnic. Mezi ně patřila Lucie, dcera bohatého florentského šlechtice Dominika Bartoliniho.
Ve světě se jmenovala Kamila. Roku 1484 se provdala za bohatého továrníka a obchodníka s látkami Rudolfa Oricellara, spřízněného s rodinou Medicejských. Jejich manželství zůstalo bezdětné. Oba manželé se stali horlivými Savonarolovými žáky. Patřili mezi dvě stě padesát mladých lidí z nejlepších rodin, kteří se již v prvních letech jeho působení a vlivu rozhodovali pro řeholní život.







Roku 1494 se Kamila se svým manželem slavnostně rozešla a přijala ze Savonarolových rukou hábit III. řádu. Rudolf vstoupil do dominikánského noviciátu. Nevytrval však. Po sedmi měsících z kláštera odešel. Naléhal pak na sestru Lucii, aby se k němu vrátila, avšek marně. Chtěl ji za to vytrestat alespoň tím, že jí nedal vůbec nic ze svého velikého majetku.
Sestra Lucie se tím nermoutila.
Chtěla být chudá.
Skoro bez prostředků založila klášter, v němž žilo osmdesát i více sester. Mezi nimi byly i dvě její neteře. Ona sama se stala převorkou. Tentokrát šlo jistě o klášter sester III. řádu se sliby, avšak tyto sestry žily skoro stejně jako sestry II. řádu. Skoro vůbec nevycházely. Později byla i u nich zavedena přísná klauzura, jak to vyžadovala tehdejší doba.
Sestra Lucie zemřela roku 1520 v pověsti svatosti.
Z těch, které Savonarola osobně přijímal do řádu, je nejznámější Mikuláš Schönberg. Byl to Němec ze zámožné šlechtické rodiny. Chtěl si vykonat pouť do Říma. Při zpáteční cestě se zastavil ve Florencii. Zašel i do kláštera svatého Marka snad jen proto, aby si tam prohlédl fresky. Mohl tam však pozorovat i život řeholníků. Potom byl na Savonarolově kázání. To na něho tak zapůsobilo, že požádal o přijetí do řádu. Bylo mu tehdy už pětadvacet let. Do vlasti se už nevrátil.
Stal se slavným teologem.
Zastával v řádě postupně mnoho úřadů.
Byl převorem, sociem generála řádu, generálním prokurátorem. Psal proti Lutherovi. Jako tolik jiných dominikánů, i Mikuláše povolala církev do svých služeb. Sedmnáct let byl arcibiskupem v Kapui. Roku 1535 ho Pavel III. jmenoval kardinálem, avšak už po dvou letech zemřel.
Miloval dominikánský život a řád.
Jako arcibiskup i jako kardinál žil dále jako dominikán chudě a prostě, a to v době renesanční. Dodnes se zachovala některá jeho kázání.

---

Sdílet

Autor: Míša Klímová | Vydáno dne 16. 05. 2011 | 5624 přečtení
Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | | Zdroj: Dějiny řádu kazatelského I., s. M. Zdislava Černá O.P.

---

Vyhledávání

Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře