Společenství čistých srdcí

Ten článek jsem nepsal, jen jsem část ocitoval. Pokud upřimně hledáte pravdu, pokračujte studiem dalších materiálů:
http://www.vzdelavaci-institut.info/?q=system/fi le s/Tajemstvi_Medzugorji-E.Michael_Jones.pdf

V otázce spásy nekatolíků máte velký zmatek, zde je to pěkne vysvětleno: http://crux.lightbb.com/t183p30-jak-je-to-se-spaso u-nekatoliku

Jeden důležitý komentář si dovolím ocitovat:
Sv. Tomáš Akvinský: „Jestliže byl někdo vychován v pustině nebo hrubými zvířaty, a jestliže následoval přirozený zákon v touze po dobru a opuštění zlého, zajisté věříme, že Bůh mu vnitřní inspirací zjeví, čemu by měl věřit nebo mu pošle někoho, aby mu kázal víru tak, jako poslal Petra Korneliovi.“ De Veritate, 14, A. 11, ad 1

A jinde píše sv. Tomáš: Sv.: „Bůh takvému člověku spíše anděla pošle, než aby jej nechal v nevěře zemřít a tak věčnému zatracení propadnout.“

Sv. Řehoř Veliký: „Svatá a univerzální Církev učí, že není možné vyznávat opravdově Boha mimo ni, a prohlašuje, že všichni, kdo jsou mimo ni, nebudou spaseni.“ (Moral. in Job, 16.5) – totéž cituje i Řehoř XVI. v encyklice Summo Jugiter Studio z r. 1832.
Citátů by bylo spousta, nechci to tu tapetovat.

Co se týče nezaviněné nevědomosti, tak:
1) Ten, kdo nezaviněně nemá pravou víru a není v pravé Církvi, není tím vinen.
2) Zcela jistě platí, že každému, kdo upřímně dle svých sil hledá pravdu a podle zákona, který mu byl dán, se vyhýbá zlu a koná dobro, toho Bůh nenechá zahynout. Mluvíme tedy o lidech, kteří nezaviněně neví a přitom nepáchají těžké hříchy.

Bůh takové jistě dovede ke spáse, nicméně otázka je, jakými prostředky. Jedni, jako svatý Tomáš, drží pevně, že mimo Církev a pravou víru není spásy a tak i tyto osoby do ní musí vstoupit a pravou víru mít, byť by jim Bůh kvůli tomu poslal anděla z nebe či zázrakem misionáře. Nenechá je tedy v této nevědomosti zemřít. Druzí tvrdí, že to není nutné a mohou zemřít v nevědomosti a ve skutečnosti vlastně k Církvi a pravé víře implicitně náleží, což dle nich stačí. Ten citát výše z De Veritate je odpovědí na první námitku článku, který se právě týká toho, zda je ke spáse nutná víra explicitní či zda může stačit jen implicitní. Svatý Tomáš tvrdí, že musí být explicitní.

Občas se v této záležitosti nezaviněné nevědomosti odvolává na proslov Pia IX. ke kardinálům Singulari quadam, katechismus sv. Pia X. či dopis Suprema haec sacra pateru L. Feneyovi. Nicméně když se to čte pozorně, tak v prvních dvou se neříká, že takoví lidé budou spaseni (u Pia IX. se v poslední větě, která se z citací často vypouští, spíše zakazuje něco takového tvrdit), dopis L. Feneyovi není součástí magisteria, ale je to soukromý dopis dvou kardinálů, který nevyšel ani v AAS.

Měl jsem knihu z konce 19. stol. s církevním schválením o této věci a autor tam říká, že názor sv. Tomáše je mezi bohoslovci převažující, druhý názor však v té knize hájí on a snaží se dokázat, že není proti prvnímu a vlastně říká totéž. Tenkrát už druhý názor nabíral na popularitě. Dnes je to s tou převahou úplně opačně a druhého názoru se drží a držela i naprostá většina "tradicionalistů" včetně Mons. Lefébvra, liberálové už to postupně dopracovali mnohem dál a dle nich už i ti, kteří zaviněně nenáleží do pravé Církve Kristovi (i. e. katolické), mohou být spaseni.