Společenství čistých srdcí

Zdravím, Jakube,
něco mi není jasné. Napsal jste:
-----
Nejvážnější námitkou proti Medžugorje je to, že zjevující se bytost popírá katolické dogma: Mimo Církev není spásy.
IV. koncil lateránský v roce 1215 stanovil: „Existuje jen jedna všeobecná církev věřících. Mimo ni není nikdo zachráněn." Katechismus svatého Pia X. uvádí: „Mimo pravou církev jsou nevěřící, židé, heretici, odpadlíci, schismatici a exkomunikovaní.“
„Panna Maria se přimlouvá za otevřenost, ekumenismus. Řekla: Musíme respektovat každého člověka v jeho víře. Nikdy nesmíme člověkem opovrhovat pro jeho přesvědčení. Věřící se od sebe odloučili. (Katolíci se od nikoho neodloučili. Byli to schismatici a heretici, kteří se odloučili od pravé Církve Kristovy. - pozn. MRČ)
-----

1) Proč by uvedená slova Panny Marie měla popírat ono dogma? Řekněme, že je těžce hříšné být mimo katolickou církev (jinak by nebyl důvod, aby se nekatolík nedostal do nebe). Má proto katolík právo nekatolíkem opovrhovat? Má právo jej nerespektovat? Vůbec ne! Vždyť Ježíš několikrát zopakoval, že přišel kvůli hříšníkům. Je správné opovrhovat hříchem, ale nikoliv člověkem, který jej koná. Jinak se z nás stanou farizeové a těžce hřešíme pokrytectvím. Pak mi ale přijdou citovaná slova velmi dobrá.

2) Trochu mi vrtají hlavou takové ty "zbytečnosti" jako milosrdenství, očistec a tak.
A) Pravda víry: "Duše spravedlivých, které v okamžku smrti jsou ještě zatíženy lehkými hříchy nebo časnými tresty za hříchy, jdou do očistce." Pokud někdo neměl za svého života možnost poznat církev, ale žil spravedlivě, nemá přijít k Bohu? Snad se shodneme, že takový člověk (i když obětuje třeba deseti bůžkům) je Bohu stejně milý jako spravedlivý katolík.

B) Na následujícím se zřejmě neshodneme, ale stejně to napíšu. Ani jeden z nás se nemůže spoléhat, že automaticky dosáhne spásy, když je pokřtěný praktikující katolík. Vždycky je to dílo Božího milosrdenství, ne našich zásluh. Osobně znám mnoho "kvalitních" nevěřících, kteří žijí podle svého svědomí lépe než katolíci. Jestli jim nebylo dáno věřit (je to dar, že ano?) nebo odmítají katolický obraz Boha nevím. Až umřou tak toto posoudí Vykupitel, který se vydal za všechny lidi. A proto věřím, že spousta nevěřících nezkončí u satana.

A poznámka k vaší poznámce o odloučení: Situace je to nešťastná, ale kdyby se vždy katolíci chovali správně, tak by k tomu nebyla záminka. Myslím, že mnozí mohli uvažovat jako Solipso, který zde označil církev následující závěry II. Vat. koncilu za heretickou sektu (papežem počínaje). Pokud Solipsovi rozumím, tak došel k závěru, že se tato církev sama odloučila od Ježíšova učení a proto nenásledovat ji není odpadlictví, ale naopak zachování věrnosti Ježíšovi. Pokud tedy např. byli papežové dosazováni politicky a na vedení Ducha Sv. se kašlalo, tak byli stále právoplatnými nástupci Petrovými?

Snad jste mi porozuměli a předem děkuji za odpovědi.