Společenství čistých srdcí

Chvála Kristu. Nejedná se o nějakou myšlenku nebo tvrzení, které je možné podle libosti přijmout nebo opustit. Jedná se o dogma slavnostně vyhlášené IV. lateránským koncilem, které bylo několikrát potvrzeno neomylným výnosy papežů a velkým počtem výroků svatých během celé historie Katolické Církve. Každé vyhlášené dogma je nezměnitelné a věřit v ně je závazné pro všechny katolíky. Kdo nevěří byť jen v jedno z dogmat Katolické církve, je heretik, a pokud je jeho hereze veřejná, přestává být členem Církve.

Pro hodnocení dokumentů DVK je důležité si uvědomit, že koncil byl svolán jako koncil pastorační, nikoli dogmatický. Žádný z jeho dokumentů si nedělá nárok na neomylnost. Vzhledem k neměnnosti dogmat bylo jejich potvrzení jediné, co mohl koncil učinit. Pokud v některém dokumentu učinil jinak, pak samozřejmě platí dřívější výroky učitelského úřadu Církve.

„Nejsvětější římská Církev pevně věří, prohlašuje a zvěstuje, že nikdo z těch mimo katolickou Církev, nejen pohanů, také Židů, heretiků a schizmatiků se nikdy nemůže podílet na věčném životě, ale půjde do věčného ohně ´připraveného ďáblu a jeho andělům´ (Mt 25:41), pokud se před smrtí k Církvi nepřipojí... Nikdo, ať jsou jeho milodary jakkoliv velké, nikdo, i kdyby prolil svou krev ve jménu Kristově, nemůže být spasen, pokud nepřijme náručí a jednotu katolické Církve.“ (neomylný výnos ex cathedra Evžena IV., 1441)

Sv. František z Assisi (1182-1226): „Všichni, kdo neuvěřili, že Ježíš Kristus je opravdu Syn Boží, jsou odsouzeni k záhubě. Také všichni, kteří vidí Svátost Těla Páně a nevěří, že je to opravdu Nejsvětější Tělo a Krev Pána...ti jsou také odsouzeni k záhubě!“

Sv. Tomáš Akvinský (1226-1274): „Nelze vejít ve spásu mimo katolickou Církev, stejně jako v době potopy nebyla spása mimo archu, která symbolizuje Církev.“

Sv. Ludvík de Montfort (1673-1716): „Mimo katolickou Církev není spása. Každý, kdo odporuje této pravdě, zahyne.“

http://www.vendee.cz/texty/extra_ecc .html