Společenství čistých srdcí

To se ovšem ocitáme trochu mimo téma.
Pokud někdo subjektivně rozpoznává masturbaci nebo sodomii jako lehký hřích, pak to samozřejmě pro něj lehký hřích je, ovšem potom se musíme ptát po příčině takového stavu.
Touto příčinou může být prostá nevědomost. Ovšem taková nevědomost je u osoby spadající do širšího intelektuálního průměru zaviněná, protože každý katolík má povinnost znát katolickou věrouku a morálku (katechismus) do té míry, do jaké je to pro něj vzhledem k jeho schopnostem možné. Zaviněná nevědomost takového stupně je již sama o sobě těžkým hříchem.
V horším případě může jít o selektivní záměrnou nevědomost - osoba tuší, že by mohlo jít o těžký hřích, takže se záměrně vyhýbá relevantním informacím. Takové jednání už hraničí s hříchem proti D. S.
Nebo může být dotyčný podveden či sveden duchovním vůdcem nebo zpovědníkem. V takovém případě se jedná o cizí hřích dotyčného duchovního vůdce či zpovědníka.

De internis neque Ecclesia iudicat. Proto bych spíše než na subjektivní hledisko kladl důraz na hledisko objektivní, kterému se také Bergmanův text především věnuje a které podává zkresleně, tendenčně a v rozporu s katolickou mravoukou.

Nestává se mi často že bych souhlasil s Katstyle, ale jejímu lapidárnímu shrnutí „Hřích zůstává hříchem, i když ho zasypeme květy různých výmluv, ohledů, pohledů, hledisek..“ souhlasně tleskám.