Společenství čistých srdcí

Způsob, jakým článek zamlžuje nauku Katolické Církve a na její místo staví osobní názory pana Bergmana, jednoznačně pohoršuje.
Srovnává nesrovnatelné: masturbaci, která je tzv. „skutkem vší svou podstatou špatným“ (termín z morální teologie - za nedobrovolnost či nevědomost je tu tedy možno považovat pouze nepříčetnost doprovázející duševní nemoci) — a zabití, které hříchem vůbec být nemusí, jedná-li se např. o zabití v sebeobraně.
Prezentuje-li se Bergman jako zkušený zpovědník, pak by měl vědět, že na podobné jednání pamatuje i CIC1983, který v kánonu 1387 stanoví za jednání, které při zpovědi svádí kajícníka ke hříchu contra sextum (což zlehčování závažnosti hříchu masturbace nebo mimomanželského sexu bezesporu je) přísnými kanonickými tresty - včetně suspenze a propuštění z duchovního stavu.
Proto bych každému, kdo chce zůstat věrný Kristu a jeho Církvi, doporučil najít si takového zpovědníka a číst takovou morálně teologickou literaturu, aby nebyl veden do mravního bahna a ve výsledku do věčného zavržení. Tedy rozhodně ne Bergmana a jeho publikace plné svůdně líbivé liberální a relativistické propagandy.