Společenství čistých srdcí

Milá „zase kraviny jak vždy“,
sama píšeš o povinném zahalování žen: „to je jen v menších městech nebo v zemich kde se zákon řídí koránem..“
To je totéž, jako bys napsala o nedělním chození do kostela, že je to běžné jen na moravském venkově nebo tam, kde je to místními úřady požadováno. Ano, máš pravdu. Ve velkých městech lidé na víru kašlou, ať je to křesťanství, islám, nebo třeba judaismus. Jistě že v sekularisovaných sunnitských zemích je tomu jak píšeš. Ale tento článek je o těch místech, kde je islám opravdu žitou vírou, tedy způsobem života, myšlení a náboženského cítění. Nejde o Káhiru nebo Alžír, nebo jinou sekulární metropoli, ale o vesnice v Jemenu, Afghanistánu, Indonésii, nebo šíitském Iránu. Tam je islám vyložený místním mullahem pánem nad životem člověka. To je hardcore verze islámu; úplně jiný, než jaký jsi zřejmě dosud zažila.
Zkus srovnat svůj život v manželství s dobře situovaným sekulárním muslimem s životem ženy šíitského muslimského fundamentalisty někde na východě Iránu.
Můžeš oprávněně namítnout, že ne všechno barbarství a útlak pramení z islámu, že na vině jsou místní tradice a zvyky. Jistě, ale zatímco křesťanství podobné zvyky a tradice u lidu, který jej přijal, vykořenilo, tak islám s tímto zlem srostl do té míry, že sami ti, kteří jej praktikují, nejsou schopni oddělit co je jejich zvykem (folklórem), a co po nich žádá islám. Tedy zatímco křesťanství lidi osvobodilo, islám pouta jejich mnohdy strašlivých zvyklostí upevnil tím, že jim propůjčil zdánlivou náboženskou legitimitu.