Společenství čistých srdcí

Podívejme se nejdřív na historii místa, kde ke zjevením dochází. Oblast Hercegoviny se dostala v 15. století pod nadvládu islámu, což de facto znamenalo zánik křesťanství. Jediní duchovní, které muslimové jakžtakž tolerovali, byli františkánští řeholníci. V 19. století dochází k povstání proti Turkům. Výsledkem je počátek konsolidace poměrů. V roce 1881 podřídil papež Lev XIII. věřící diecézní hierarchii, čímž vlastně končí období provizoria způsobeného muslimským pronásledováním, kdy veškerou duchovní správu vykonávali františkáni. Na počátku 20. století Řím rozhodl o obnovení diecézní struktury. Vzhledem k různým revolučním událostem je tento požadavek opět vznesen až papežem Pavlem VI. a následně Janem Pavlem II. Místní biskupové na základě tohoto rozhodnutí vyzvali františkány, aby dosud spravované farnosti uvolnili diecéznímu kléru. Co se však nestalo, někteří františkáni, mezi nimi i ti z Medžugorje, odmítli nařízení uposlechnout. A to přesto, že jim uposlechnout poručil i generál řádu. Výsledkem bylo suspendování a vyloučení z řádu otců Ivica Vega a Ivana Prusiny, kteří se nejvíce angažovali ve veřejných protestech proti místnímu biskupovi. Medžugorje by vystačilo na samostatnou přednášku a tak nyní odehraji pouze roli ďáblova advokáta. Připomínám, že mým úkolem bude říkat věci nepříjemné a ukazovat špínu. Pokud je toto zjevení pravé, pak musí v této zkoušce obstát. Co se týče okolností prvního zjevení, tak ty jsou přinejmenším pochybné. Vicka, jedna z údajných vizionářek, tehdejšímu mostarskému biskupu Žaničovi pod přísahou sdělila, že šly hledat ztracenou ovci. Když byla upozorněna na to, že vypovídá pod přísahou, připustila, že ve skutečnosti šly poslouchat rockovou hudbu a kouřit cigarety, které ukradly svým rodičům. Vicka tedy pod přísahou již od samého začátku lhala. To nepopírá nikdo ze zastánců Medžugorije, většinou však tento závažný hřích vysvětlují rozrušením a strachem z výslechu. Zajímavá je také doba trvání údajného zjevení. Vizionáři nejdříve tvrdili, že zjevení skončí 3. července 1981. Ovšem jak se zdá, konec je v nedohlednu. Otec Svet v rozhovoru s otcem Jozo Zovkem, jedním z hlavních charismatických aktérů v Medžugorje, položil otázku týkající se právě této skutečnosti. Dostal na ní podle mého dost divnou odpověď: „Dal jsem dětem knihu o Lurdech. Z počtu zjevení, které obdržela Bernardeta, si odvodili, že to samé se týká také jich...“ Ovšem jak poznamenává otec Svet: „Děti prohlašovali, že to byla Madona, kdo jim sdělil konec zjevení.“ Známý medžugorista otec René Laurentin hledá jiné vysvětlení, podle něj se konec týkal pouze zjevení na kopci a ne zjevení v kostele. Zajímavé je také tvrzení Gospy, že se jedná o vůbec poslední mariánské zjevení, po němž budou, cituji, „ještě nějaká nepravá zjevení.“ (Mráček I., str. 147) Schválně, co udělají zapálení vyhledávači nadpřirozena, až skončí Medžugorje? Myslím, že rychle na tato slova Gospy zapomenou a směle budou adorovat další místa, aniž by zpochybnili Medžugorje. Svědci Jehovovi také předpověděli několik příchodů Ježíše Krista a když se ani jeden z nich nesplnil, tak prohlásili, že příchod byl vlastně duchovní, tudíž neviditelný. A o zájemce přesto stále nemají nouzi. Zmínil jsem dva františkány, kteří odmítli uposlechnout nařízení svých představených. Je zajímavé, že se jich Gospa, tak si zjevení v Medžugorje říká, zastala se slovy, že to jsou vzorní kněží a biskupovo rozhodnutí bylo nespravedlivé. Cituji Gospu: „Jsou neviní. Biskup udělal chybu. Mohou zůstat v Mostaru. Občas mohou sloužit mši, ale do doby než se věci uklidní by se měli vyvarovat publicity.“ Připomínám, že biskup otcům Vegovi a Prusinovi zakázal sloužit ve své diecézi mši a zpovídat. Vicka na otázku: „Řekla ti Panna Maria, že mohou zpovídat?“ odpověděla: „Ano.“ Gospa tak podporuje rebelii proti církevní hierarchii. Ovšem to není celá pikantérie. Otec Vego přivedl do jiného stavu sestru Leopoldu, čímž slova údajné Panny Marie o vzorném knězi dostávají podivnou pachuť. Dnes spolu bývalý řeholník a bývalá řeholnice žijí nedaleko Medžugorje a mají několik dětí. Dalším divný rysem Gospy je její snaha nahrazovat katolické kněze. Cituji z knihy pana Mráčka: „Mnozí lidé přicházející do Medžugorje si přáli, aby Matka Boží požehnala nějaký předmět nebo část ošacení pro jejich nemocné. Vizionáři o to Matku Boží vždy poprosili, a ta to s radostí vykonala. Nad předměty učinila znamení kříže. Někdy se těchto předmětů i dotýkala. Většinou jde o růžence, sošky, medailky, řetízky na krk, kusy prádla pro nemocné a láhve s vodou. Později se ustálilo, že předměty žehnala hned po příchodu, tedy dříve, než ji o to vizionáři mohli požádat. Mnohdy žehná Matka Boží i přítomným lidem.“ (I., str. 152) Ovšem Panna Maria nemůže žehnat, protože není kněz. Pouze platně vysvěcený kněz může žehnat. Je to vlastně popření katolické nauky o svátostech. Nejvážnější námitkou proti Medžugorje je to, že zjevující se bytost popírá katolické dogma: Mimo Církev není spásy. IV. koncil lateránský v roce 1215 stanovil: „Existuje jen jedna všeobecná církev věřících. Mimo ni není nikdo zachráněn." Katechismus svatého Pia X. uvádí: „Mimo pravou církev jsou nevěřící, židé, heretici, odpadlíci, schismatici a exkomunikovaní.“ Co tvrdí Gospa? Opět budu citovat z knih pana Mráčka: „Panna Maria se přimlouvá za otevřenost, ekumenismus. Řekla: Musíme respektovat každého člověka v jeho víře. Nikdy nesmíme člověkem opovrhovat pro jeho přesvědčení. Věřící se od sebe odloučili. (Katolíci se od nikoho neodloučili. Byli to schismatici a heretici, kteří se odloučili od pravé Církve Kristovy. - pozn. MRČ) Ale Bůh řídí všechny konfese jako král své poddané prostřednictvím svých služebníků. Ježíš Kristus je jediný prostředník spásy. Síla Ducha není ve všech církvích stejně velká. Zjevení jsou prostředníkem spojení s muslimskými obyvateli země, kteří přicházejí „k zjevením Naší Paní“.“ (II. , str. 106) Protestantští pastoři jsou služebníci Boží? Co pravoslavní popové? A možná také čarodějové kultu voodoo... Mimo Církev není spásy, je dogma, v které je každý katolík povinen věřit! Je to něco jiného, než nám tvrdí Gospa. Přečtu ještě jeden úryvek na stejné téma: „Když bylo večer zjevení, řekla Matka Boží: Pověz tomu knězi a lidem: To vy sami jste se rozdělili! Muslimové, stejně jako pravoslavní a katolíci, vy všichni jste si přede mnou a před mým Synem rovni. Vy všichni jste mé děti! Tato poznámka má zřejmě velké důsledky pro vztahy mezi lidmi a posiluje především význam ekumenismu.“ (I., str. 93) Katolík, který má pravou víru a je v milosti posvěcující, si přece není před Bohem roven s heretikem ve stavu těžkého hříchu. Ve Fatimě Panna Maria žádá obrácení Ruska na katolickou víru, ale v Medžugorje je najednou ekumenická. Pravoslavní, protestanti, muslimové od ní neuslyší, aby se obrátili. Asi je jí to jedno, asi změnila názor... Nebo se jednoduše nejedná o Pannu Marii. Víte, smutné na tom je, že i přesto budou existovat katolíci, kteří prohlásí: Ale vždyť tam jsou plody! Ano, jedním z nich je náboženský indiferentismus! Námitek proti Medžugorje je pochopitelně mnohem více, například příhoda s kapesníkem, který zachránil svět, ale dal bych místo ještě dalším dotazům. Jen menší poznámka na konec. Myslím, že nelze pochopit fenomén Medžugorje bez pochopení nebezpečí charismatického hnutí, které ohrožuje Církev. Existuje totiž přímá vazba mezi charismatiky a Medžugorje. Dne 6. května 1981 byl (otec Emiliano Tardif) v Římě na IV. mezinárodním kongresu pro charismatickou obnovu církve. Jeden večer se setkal Otec Tardif se skupinkou přátel z Itálie a Jugoslávie. Otec Vlašič z Jugoslávie hovořil o tom, že církev v jeho vlasti je nemocná a že nemá v komunistickém režimu žádnou svobodu. Poprosil Otce Tardifa, aby se nad ním modlil. Ten na něj vložil ruce a modlil se za církev v Jugoslávii. Potom se modlili každý ve své mateřštině. Otec Tardif přijal proroctví: „Neboj se! Já vám pošlu svou Matku!“ A skutečně, 24. června 1981 se ve farnosti Medžugorje zjevila Královna míru! (Mráček I. str. 148) Proto by nikoho nemělo překvapit, že se Gospa modlí jako charismatik. Při modlitbě má Matka Boží ruce rozepjaté, jen při modlitbě Sláva Otci je má spuštěné. Výjimečně jednou při modlitbě Otče náš je měla více rozevřené s dlaněmi obrácenými vzhůru. (Mráček I. str. 152) Na závěr přečtu prohlášení biskupa Žaniče, ke kterému nemám co dodat: „Kolektivní halucinace bylo využito skupinou františkánů z Hercegoviny, kteří domnělým zjevením a obsahu poselství dodali zdání serióznosti. Zneužili upřímného přání po nadpřirozenu a hlubokou mariánskou lidovou zbožnost. Největší odpovědnost padá na mystifikátora a charismatického mága T. Vlašiče, který na sebe bere riziko křivopřísežníka, aby uhájil svou pozici.“ http://katolikrevue.ath.cx/fides/sou kroma_zjeveni_martin_r_cejka.htm Kdo má uši k slyšení, slyš! Ke studiu: http://www.vzdelavaci-institut.info/?q=system/file s/Tajemstvi_Medzugorji-E.Michael_Jones.pdf

Zdravím, Jakube, něco mi není jasné. Napsal jste: ----- Nejvážnější námitkou proti Medžugorje je to, že zjevující se bytost popírá katolické dogma: Mimo Církev není spásy. IV. koncil lateránský v roce 1215 stanovil: „Existuje jen jedna všeobecná církev věřících. Mimo ni není nikdo zachráněn." Katechismus svatého Pia X. uvádí: „Mimo pravou církev jsou nevěřící, židé, heretici, odpadlíci, schismatici a exkomunikovaní.“ „Panna Maria se přimlouvá za otevřenost, ekumenismus. Řekla: Musíme respektovat každého člověka v jeho víře. Nikdy nesmíme člověkem opovrhovat pro jeho přesvědčení. Věřící se od sebe odloučili. (Katolíci se od nikoho neodloučili. Byli to schismatici a heretici, kteří se odloučili od pravé Církve Kristovy. - pozn. MRČ) ----- 1) Proč by uvedená slova Panny Marie měla popírat ono dogma? Řekněme, že je těžce hříšné být mimo katolickou církev (jinak by nebyl důvod, aby se nekatolík nedostal do nebe). Má proto katolík právo nekatolíkem opovrhovat? Má právo jej nerespektovat? Vůbec ne! Vždyť Ježíš několikrát zopakoval, že přišel kvůli hříšníkům. Je správné opovrhovat hříchem, ale nikoliv člověkem, který jej koná. Jinak se z nás stanou farizeové a těžce hřešíme pokrytectvím. Pak mi ale přijdou citovaná slova velmi dobrá. 2) Trochu mi vrtají hlavou takové ty "zbytečnosti" jako milosrdenství, očistec a tak. A) Pravda víry: "Duše spravedlivých, které v okamžku smrti jsou ještě zatíženy lehkými hříchy nebo časnými tresty za hříchy, jdou do očistce." Pokud někdo neměl za svého života možnost poznat církev, ale žil spravedlivě, nemá přijít k Bohu? Snad se shodneme, že takový člověk (i když obětuje třeba deseti bůžkům) je Bohu stejně milý jako spravedlivý katolík. B) Na následujícím se zřejmě neshodneme, ale stejně to napíšu. Ani jeden z nás se nemůže spoléhat, že automaticky dosáhne spásy, když je pokřtěný praktikující katolík. Vždycky je to dílo Božího milosrdenství, ne našich zásluh. Osobně znám mnoho "kvalitních" nevěřících, kteří žijí podle svého svědomí lépe než katolíci. Jestli jim nebylo dáno věřit (je to dar, že ano?) nebo odmítají katolický obraz Boha nevím. Až umřou tak toto posoudí Vykupitel, který se vydal za všechny lidi. A proto věřím, že spousta nevěřících nezkončí u satana. A poznámka k vaší poznámce o odloučení: Situace je to nešťastná, ale kdyby se vždy katolíci chovali správně, tak by k tomu nebyla záminka. Myslím, že mnozí mohli uvažovat jako Solipso, který zde označil církev následující závěry II. Vat. koncilu za heretickou sektu (papežem počínaje). Pokud Solipsovi rozumím, tak došel k závěru, že se tato církev sama odloučila od Ježíšova učení a proto nenásledovat ji není odpadlictví, ale naopak zachování věrnosti Ježíšovi. Pokud tedy např. byli papežové dosazováni politicky a na vedení Ducha Sv. se kašlalo, tak byli stále právoplatnými nástupci Petrovými? Snad jste mi porozuměli a předem děkuji za odpovědi.

Už tu nebudu žádné diskuse rozvíjet, ale oslovil jste mne otázkou, zda politicky dosazení papežové byli stále právoplatnými nástupci Petrovými. Odpovídám: Ano, do té míry, do jaké byla jejich volba (politické dosazení) v souladu s předpisy stanovujícími podmínky nutné pro platnost tohoto procesu.V tomto smyslu byla platnou i volba poslední, takže Buonasera je jak přednostou Koncilní Humanistické Sekty, tak i katolickým papežem, přinejmenším co do pro skutečnost papežství nezbytné materie.

Ten článek jsem nepsal, jen jsem část ocitoval. Pokud upřimně hledáte pravdu, pokračujte studiem dalších materiálů: http://www.vzdelavaci-institut.info/?q=system/fi le s/Tajemstvi_Medzugorji-E.Michael_Jones.pdf V otázce spásy nekatolíků máte velký zmatek, zde je to pěkne vysvětleno: http://crux.lightbb.com/t183p30-jak-je-to-se-spaso u-nekatoliku Jeden důležitý komentář si dovolím ocitovat: Sv. Tomáš Akvinský: „Jestliže byl někdo vychován v pustině nebo hrubými zvířaty, a jestliže následoval přirozený zákon v touze po dobru a opuštění zlého, zajisté věříme, že Bůh mu vnitřní inspirací zjeví, čemu by měl věřit nebo mu pošle někoho, aby mu kázal víru tak, jako poslal Petra Korneliovi.“ De Veritate, 14, A. 11, ad 1 A jinde píše sv. Tomáš: Sv.: „Bůh takvému člověku spíše anděla pošle, než aby jej nechal v nevěře zemřít a tak věčnému zatracení propadnout.“ Sv. Řehoř Veliký: „Svatá a univerzální Církev učí, že není možné vyznávat opravdově Boha mimo ni, a prohlašuje, že všichni, kdo jsou mimo ni, nebudou spaseni.“ (Moral. in Job, 16.5) – totéž cituje i Řehoř XVI. v encyklice Summo Jugiter Studio z r. 1832. Citátů by bylo spousta, nechci to tu tapetovat. Co se týče nezaviněné nevědomosti, tak: 1) Ten, kdo nezaviněně nemá pravou víru a není v pravé Církvi, není tím vinen. 2) Zcela jistě platí, že každému, kdo upřímně dle svých sil hledá pravdu a podle zákona, který mu byl dán, se vyhýbá zlu a koná dobro, toho Bůh nenechá zahynout. Mluvíme tedy o lidech, kteří nezaviněně neví a přitom nepáchají těžké hříchy. Bůh takové jistě dovede ke spáse, nicméně otázka je, jakými prostředky. Jedni, jako svatý Tomáš, drží pevně, že mimo Církev a pravou víru není spásy a tak i tyto osoby do ní musí vstoupit a pravou víru mít, byť by jim Bůh kvůli tomu poslal anděla z nebe či zázrakem misionáře. Nenechá je tedy v této nevědomosti zemřít. Druzí tvrdí, že to není nutné a mohou zemřít v nevědomosti a ve skutečnosti vlastně k Církvi a pravé víře implicitně náleží, což dle nich stačí. Ten citát výše z De Veritate je odpovědí na první námitku článku, který se právě týká toho, zda je ke spáse nutná víra explicitní či zda může stačit jen implicitní. Svatý Tomáš tvrdí, že musí být explicitní. Občas se v této záležitosti nezaviněné nevědomosti odvolává na proslov Pia IX. ke kardinálům Singulari quadam, katechismus sv. Pia X. či dopis Suprema haec sacra pateru L. Feneyovi. Nicméně když se to čte pozorně, tak v prvních dvou se neříká, že takoví lidé budou spaseni (u Pia IX. se v poslední větě, která se z citací často vypouští, spíše zakazuje něco takového tvrdit), dopis L. Feneyovi není součástí magisteria, ale je to soukromý dopis dvou kardinálů, který nevyšel ani v AAS. Měl jsem knihu z konce 19. stol. s církevním schválením o této věci a autor tam říká, že názor sv. Tomáše je mezi bohoslovci převažující, druhý názor však v té knize hájí on a snaží se dokázat, že není proti prvnímu a vlastně říká totéž. Tenkrát už druhý názor nabíral na popularitě. Dnes je to s tou převahou úplně opačně a druhého názoru se drží a držela i naprostá většina "tradicionalistů" včetně Mons. Lefébvra, liberálové už to postupně dopracovali mnohem dál a dle nich už i ti, kteří zaviněně nenáleží do pravé Církve Kristovi (i. e. katolické), mohou být spaseni.

S Vaší kritikou Medjugorje souhlasím! Jen bych si dovolila nesouhlasit s tvrzením: Mimo církev není spásy! Domnívám se, že po druhém vatikánském koncilu bylo od této myšlenky upuštěno.

Chvála Kristu. Nejedná se o nějakou myšlenku nebo tvrzení, které je možné podle libosti přijmout nebo opustit. Jedná se o dogma slavnostně vyhlášené IV. lateránským koncilem, které bylo několikrát potvrzeno neomylným výnosy papežů a velkým počtem výroků svatých během celé historie Katolické Církve. Každé vyhlášené dogma je nezměnitelné a věřit v ně je závazné pro všechny katolíky. Kdo nevěří byť jen v jedno z dogmat Katolické církve, je heretik, a pokud je jeho hereze veřejná, přestává být členem Církve. Pro hodnocení dokumentů DVK je důležité si uvědomit, že koncil byl svolán jako koncil pastorační, nikoli dogmatický. Žádný z jeho dokumentů si nedělá nárok na neomylnost. Vzhledem k neměnnosti dogmat bylo jejich potvrzení jediné, co mohl koncil učinit. Pokud v některém dokumentu učinil jinak, pak samozřejmě platí dřívější výroky učitelského úřadu Církve. „Nejsvětější římská Církev pevně věří, prohlašuje a zvěstuje, že nikdo z těch mimo katolickou Církev, nejen pohanů, také Židů, heretiků a schizmatiků se nikdy nemůže podílet na věčném životě, ale půjde do věčného ohně ´připraveného ďáblu a jeho andělům´ (Mt 25:41), pokud se před smrtí k Církvi nepřipojí... Nikdo, ať jsou jeho milodary jakkoliv velké, nikdo, i kdyby prolil svou krev ve jménu Kristově, nemůže být spasen, pokud nepřijme náručí a jednotu katolické Církve.“ (neomylný výnos ex cathedra Evžena IV., 1441) Sv. František z Assisi (1182-1226): „Všichni, kdo neuvěřili, že Ježíš Kristus je opravdu Syn Boží, jsou odsouzeni k záhubě. Také všichni, kteří vidí Svátost Těla Páně a nevěří, že je to opravdu Nejsvětější Tělo a Krev Pána...ti jsou také odsouzeni k záhubě!“ Sv. Tomáš Akvinský (1226-1274): „Nelze vejít ve spásu mimo katolickou Církev, stejně jako v době potopy nebyla spása mimo archu, která symbolizuje Církev.“ Sv. Ludvík de Montfort (1673-1716): „Mimo katolickou Církev není spása. Každý, kdo odporuje této pravdě, zahyne.“ http://www.vendee.cz/texty/extra_ecc .html

Jake mate materialy pro to tvrdit, ze vizionari tvrdi, ze jim bylo zjeveno, ze mimo Cirkev je spasa???

„Jen bych si dovolila nesouhlasit s tvrzením: Mimo církev není spásy! Domnívám se, že po druhém vatikánském koncilu bylo od této myšlenky upuštěno.“ — To není žádná „myšlenka“, to je jistá pravda víry, stavnostně definovaná mimořádným neomylným Magisteriem Katolické Církve. Pokud někde bylo od této „myšlenky“ upuštěno, pak je třeba toto „někde“ označit za heretickou sektu - v tomto konkrétním případě jde o tzv. Koncilní Humanistickou Sektu.

http://www.michaelkorsoutlet-online.org http://www.nikestoreuk.me.uk http:// www.reebokshoes.in.net http:/ /www.wwwlouisvuittonoutlet.us.com