Společenství čistých srdcí

Žaloval bych, až když už by jiná možnost nebyla. V první fázi bych dal babě ochutnat její vlastní medicínu. Počkal bych, až se trošku vyspí, aby byla příčetná a než bych šel do práce, zazvonil bych na ni zespodu a zvonil tak dlouho, dokud by se neozvala. Až by se probrala a ozvala, řekl bych jen naléhavým hlasem: "Pojďte honem dolů, je to důležité!". Baba by se musela oblíct, zlidštit a s bolavou hlavou klusat dolů. Tam bych jí řekl: "Milá paní, dnes v noci jste mě vzbudila, když jste zvonila na můj zvonek. Stalo se to už po páté. Noste si laskavě klíče, nebo bude zle." Pokud by nadávala, bavil bych se jejím rozladěním. Její ksicht by mi byl úkojem za noční příkoří.

Možná by to nebylo od věci, ale nevím, jestli bych s ní jako ženská s ženskou, ještě když bydlí s dcerou školačkou, dokázala takto jednat. Uvidíme. Modlitba je mocná zbraň. Ale tím komentářem jsi mě hodně rozesmál, díky za něj.