Společenství čistých srdcí

akorát mi tam docela dost vadí to slovo „kompromis“. Je smutné, že se nachází právě v místě, které je poselstvím článku. Jistě je potřeba najít kompromis např. v tom, že já chci sníst všechny bonbóny sám, ale sestra má na ně taky chuť, tak jí několik nechám :-) Kompromis ale nemůže nastat ve věcech mravů a víry. Pokud je něco dobré, je to prostě dobré, a pokud zlé, je to zlé. Stejně tak je-li něco pravdivé, a něco jiného nepravdivé, pak nelze o kompromisu spravedlivě uvažovat. Jistě je třeba mít úctu k lidem s jiným než katolickým náboženstvím, i když víme, že je toto přesvědčení nesprávné. Tato úcta však patří pomýlenému bližnímu, a ne jeho bludu! Blud je snad možné za určitých okolností tolerovat; o kompromisu však nemůže být vůbec řeč. Pravda s nepravdou nemohou uzavřít mír, možná je nejvýše dohoda o neútočení, a to pouze tehdy, pokud z ní vyplývá větší dobro. Stejně si

Děkuju, postupně mám v plánu pokračovat, jen co najdu chvilku :-)

S tím kompromisem máš pravdu,asi není moc ono dělat kompromisy mezi náboženstvími, já nemám dotatečné znalosti, abych to moc rozebírala. Osobně bych do toho asi neměla sílu jít. Ale přijde mi dost divné, když se třeba dva lidi mají opravdu rádi, berou to vážně ale nemůžou se vzít, protože rodičům se nelíbí náboženství toho druhého. A to je taky případ jedné mojí tety v USA. Ti se nakonec se strýcem vzali tajně a pak to rodičům na obou stranách pouze oznámili...a jsou spolu přes 15 let a tak perfektní vztah se opravdu jen tak nevidí a to ikdyž teta je křesťanka a strýc žid. Oba jsou perfektní a fakt jsem si s něma rozuměla...

To, že se dva lidé mají rádi, váží si sebe navzájem a chtějí spolu snášet dobré i zlé je nutnou podmínkou dobrého manželství, nikoliv však jedinou. Protože ať chceme nebo ne, svátostné manželství není pouhým soužitím dvou lidí. Je to především svátost - tedy něco, co přímo a bezprostředně spojuje stvořené věci se Stvořitelem. Jako taková má ovšem nepominutelné důsledky soteriologické a dokonce eschatologické. Vždyť co je lidem platné, že prožijí uspokojivé manželství, když nakonec třeba jeden z nich, nebo dokonce oba, skončí v pekle?! V životě je především potřeba hledat spásu; k tomu nám také všechny svátosti pomáhají. Platně a dovoleně přijmout svátost manželství však mohou pouze a jedině dva katolíci. Je-li jeden z manželů jiné víry, o svátost se nejedná a takové manželství ke spáse nijak nepomáhá. Naopak: tím, že lidé ve smíšeném manželství vycházejí vstříc svému protějšk

Platně a dovoleně přijmout svátost manželství však mohou pouze a jedině dva katolíci. ?? Vtip nebo skutečnost? http://www.poutnik-jan.cz/vira-pro -samouky--c/svatba-v-katolickem-kostele/chceme-mit -svatbu-ve-krtinach-jak-to-mame-udelat/

Skutečnost, nikoliv vtip. Podmínkou přijetí jakékoliv další svátosti je křest. Kdo je pokřtěn, je katolíkem (pokud se této výsady nezřekne např. konfirmací u protestantských církví). Kdo není pokřtěn, není disponován k přijímání jakékoliv svátosti, včetně svátosti manželské. V případě sňatku katolíka s nekatolíkem se tedy nejedná o svátostné manželství. http://nesvatostnamanzelstvi.wz.cz/

... protějšku, často ustupují ze zásad svého náboženství (čest výjimkám!) a místo aby se takoví manželé na cestě do Boha podepírali a doprovázeli, vzájemně se stahují k vlažnosti a třebaže se často katolíky ještě cítí být, de facto už jimi ani nejsou (říkám jim „sekularizovaní křesťané“). Vždyť kdo pro svoji víru nehoří, ten pak jenom cvíli doutná, až nakonec nutně zhasne. Proto kdyby se mě někdo ptal, jestli bych doporučil sňatek katolíka s jinověrcem, odpověděl bych mu spolu s Církví, že rozhodně ne. Tak ještě nejmenší problém bývá, pokud si někdo vezme tolerantní děvče, které Boha nepoznalo. V takovém vztahu je ještě největší šance, že nakonec všechno dobře dopadne a oba manželé dojdou k Bohu.

Máš pravdu, ale myslím si, že i manželství mezi dvěma náboženstvími muže dovést oba k Bohu, ikdyž jeden třeba věří v něco jiného...

Ne, to bohužel nemůže, protože k Bohu lze dojít jedině skrze Krista. Kdo Kristovo učení pozná, pochopí, a s konečnou platností odmítne, šupajdí si to rovnou cestou do pekla - ať už to byl katolík, žid nebo buddhista. Je to mrzuté, ale je to tak, co můžeme dělat. Proto právě taky Církev velmi nedoporučuje manželství s jinověrci. Ne proto, že by dvěma milujícím se lidem nepřála společné štěstí, ale proto, že takové manželství vážně ohrožuje spásu obou manželů. Katolíka tím, že pro samé „nezbytné“ kompromisy ve víře ochladne, a nekatolíka tím, že hrozí že křesťanství pozná, ale z nějakého důvodu odmítne - a tím si uzavře cestu k mimořádné cestě spásy.

Nejdřív bych chtěla Aniččce poděkovat za moc pěkné postřehy z USA. Hlavně to o čínském systému školství mě zaujalo. Žiju v New Yorku už třetím rokem a spousta našich spolužáků jsou Číňané. Pořád jsme nechápali, proč vůbec nechodí nikam ven, bavit se, za kulturou, do hospody apod. Hned ze školy jdou domů a učí se až do noci, pak jdou spát a druhý den nanovo. Z tvého postřehu mi dochází, že jsou na to očividně naučení od malička... Co mě naopak hodně mrzí jsou slova v komentáři autora s přezdívkou Solipso. Při jejich čtení mě napadlo něco o farizejích dodržujích všechna zákonem stanovená pravidla a modlících se, aby nebyli "jako ten, co stojí vzadu v koutě". Aniččina myšlenka o potřebě kompromisu a respektu pro druhého, např. vyznavače jiného naboženství či kultury, byla naopak velice moudrá, byť trochu neobratně vyjádřená. Je toho tolik, co se můžeme od jiných nekatolických i nekř

Je toho tolik, co se můžeme od jiných nekatolických i nekřesťanských náboženství učit. Slova jako "víme, že je toto přesvědčení nesprávné" znějí hroznou pýchou. Solipso svůj nekompromisní postoj ještě utvrdil v následujícím příspěvku, kde se začal opírat do smíšených manželství a stavět je až do druhé řady za manželství 100% katolická. Stejné vyznání může pomoct, ale je až druhotné. Láska a společná touha v ní růst je i nad vyznaním. Aničko, drž se tedy prosím svého názoru, který máš utvrzený příkladem tety křesťanky a jejího manžela Žida. Sama bych to mohla doložit příklady z vlastního života, ale to nepatří do tohohle komentáře. A ještě jedna věc, byla bych velice opatrná s tvrzeními o tom, kdo si to "šupajdí rovnou do pekla". Ale pokud si dobře pamatuju, tak z ráje první lidé šupajdili kvůli tomu, že chtěli vědět stejně jako jejich Otec Bůh, že chtěli mí

Ale pokud si dobře pamatuju, tak z ráje první lidé šupajdili kvůli tomu, že chtěli vědět stejně jako jejich Otec Bůh, že chtěli mít "patent na pravdu" a mysleli si, že mohou stejně jako on určovat zákony dobrého a zlého.

Věra: Vím, že někdy můžou komentáře od Solipsa vypadat tvrdě, ale ve skutečnosti je to člověk velmi hodný a hledající Pravdu celým srdcem. V tvém komentáři mi připadá opravdu zvláštní tvrzení, že je jedno jestli v páru je katolík a evangelík nebo dokonce katolík a žid. Myslím, že to může být jedno pouze v případě, že svou víru nežijí naplno a to je pak slabé pro toho, kdo život s Bohem bere opravdu vážně. Osobně se svým snoubencem docela bojujeme v otázkách víry, přestože jsme oba katolíci. Bohužel i v katolické církvi je velmi bolestný rozkol, který se dotýká i nás. Myslím že v maželství se dá žít, ale bude to mimo jiné i náročné. Neumím si představit, že bych žila s někým, kdo by nevěřil v Krista a nechtěl Ho poznávat (např. žid nebo muslim). To je má zkušenost.

Možná teď přišla chvíle, kdy by se měl k tomu, co napsala Vera Dvorak, vyjádřit někdo, za kým stojí autorita Církve učící.

Sice nejsem otec a učící církev, ale ještě si dovolím se ozvat.Dík všem za komentáře. Tím článkem jsem nechtěla nikomu doporučovat ať uzavírá manželství s člověkem jiného vyznání, jen chci říct, že to jde a může to krásně fungovat. Jak už jsem jedou psala, já bych na to osobně asi neměla. Možná je dobré vzít v úvahu i to, že Amerika je jiný svět(prostě je to tak a nic s tím neuděláme), nechci tím ale říct, že by měli jiné pravidla než my. Prostě tam žijí lidé z celého světa, všech barev a náboženství a je tam naprosto běžné, že se berou lidé jiných náboženství a kultur. Občas je to v pořádku, občas začne být po čase problém, ale to je všude...